DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
 

Košíkářství Mělník - Petr Král

Koše z příběhem
Koše s příběhem

Z vrbového proutí se v minulých staletích vyráběly různé druhy košů se široké uplatněním v mnoha odvětvích lidské činnosti. Vývojem společnosti a oblibou nových materiálů se proutěné koše přestaly používat. Staré koše z přírodního vrbového proutí podléhaly času a pletené předměty, které kdysi tvořily součást každodenního života, postupně zmizely. Zůstaly jen jednotlivé zastrčené koše v muzejních sbírkách a jejich příběhy ve starých knihách.

 

Kategorie proutěných výrobků

1. Hospodářské koše

Koše na plodiny

 

Trháček nebo třešňák

Nejzákladnějším typem koše byl menší, kulatý, s jedním uchem na 2 až 5 kg zátěže. Pojmenování trháčku napovídá, k čemu byl určen – k trhání ovoce z koruny stromů. Tomu byl také uzpůsoben jeho tvar. Koš byl užší, aby se snadněji vešel do koruny stromů. Objem koše byl dán svým rozměrem. Podle počtu košů se spočítalo přibližné množství váhy. Trháčky se pletly i jako hračka pro děti, která měla nicméně pobízet k jejich účasti na domácích pracích. Ideální výška trháčku je 20 cm.

 

Bramborák

Košům bramborákům se říkalo různě. Zemáky na Moravě, rukováky na Chodsku nebo košíky s ručkou v Knínicích. Bramborák byl větší kulatý koš s jedním uchem hrubšího zpracování. Na dno byl zaplétán dřevěný kříž, aby měl koš delší životnost. Koše byly používány na sběr brambor, ale jejich využití v hospodářství bylo univerzální. Uplatnily se na přenos dříví, vajíček, trávy, plodin ze zahrady, polí i z lesa.

 

Přidavák

V Morkovicích zvaný travnák, v Knínicích jablóšovka a polovičák, fimfas na Třebíčsku a prajzák na Moravě. Přidavák byl kulatý koš se dvěma uchy o velikosti 35–55 cm, takový větší bráška koše na brambory. Uplatnil se na lehce těžší obsahy jako řepa, brambory, dříví, ovoce i na sběr vína a chmele. Jak však název naznačuje, nejvíce se používal na trávu. Pro větší pevnost byl také pleten s křížem ve dně. Přidaváky se vyráběly s rozdílnou hrubostí zpracování.

 

Na květák

Koš na květák byl odlehčený, s popruhy na záda. Sloužil ke sběru květáku z pole na vůz. Sběrači proto ocenili jeho nízkou hmotnost. Dno koše na květák bylo kulaté, koš postrádal výplet a měl jen sloupkování. Výplet byl pouze v místech, kde se koš opíral o záda.

 

Na borůvky

Malý úzký vysoký koš s uchem na sběr borůvek asi na 3 l je v podstatě předchůdce bandasky. Měl úzký průměr, aby se borůvky nemohly vysypat. Vysoké ucho sloužilo k zavěšení na loket, aby ruce zůstaly volné. V dřívějších dobách, kdy si lidé přivydělávali sběrem lesních plodů včetně borůvek, byl tento košík častým a užitečným pomocníkem.

 

Na chmel

Kulatý koš se dvěma uchy na chmel se lišil od koše na trávu tím, že byl širší, aby se do něj dobře trhalo. Výška koše dosahovala ke kolenům, aby mohly být lokty sběrače chmelu opřené o nohy. Obsah koše byl stejný jako obsah certifikované nádoby věrtele. Sběrač chmele proto věděl, že když natrhá plný koš, natrhal věrtel. Přebytečný chmel přesahující stanovené množství se shrnoval dřevěnou tyčkou do obšitého koše zvaného pakovák. Přebytečný obsah byl vysypán zpět sběrači.

 

Ouhrabák

Ouhrabák, zvaný také ohrabáčný, ohrabečňák, plevák nebo sypák, byl koš vysoký často až 100 cm, o horním průměru 75–90 centimetrů. Ouhrabáky sloužily pro transport plev a ohrabků při mlácení obilí a při nošení řezanky či jiné píce pro dobytek. Někdy byly uzpůsobeny k nošení na zádech tak, že vysoká čtverhranná konstrukce byla zpevněna v rozích čtyřmi latěmi umožňujícími fixaci popruhů.

 

Kůš

Kůš, místy nazývaný kůšem, byl koš na skladování peří. Měl válcovitý tvar a byl poměrně hrubě pletený.

 

Nůše

Nůše, v Morkovicích zvaná putna, byla hranatý kónický koš s popruhy, který se nosil na zádech. Nůše se stala nejrozšířenějším předmětem na přenášení věcí. Lidé v ní na zádech přenášely náklad na kratší i delší vzdálenosti. Z polí seno, z lesů klestí a šišky. Na trhy v ní nosili, co vyrobili či vypěstovali, a vše co se mohli zpeněžit. Nůše byly čtyřhranné, vzhůru se kónicky rozšiřovaly a nosily se na popruzích na

zádech. Zhotovovaly se v různých provedeních z hrubějšího či z jemnějšího proutí rozličnými vazbami. Mnohé byly velmi zdobné. V ploše stěny byly často pleteny „kostkováním“, nejzdobnější i barevným proutím, které se do vzoru pravděpodobně dobarvovalo už na hotové nůši. Na Zbraslavsku se podobným zdobným nůším říkalo „vrkočky“. Svůj název získaly od charakteristických dvou nebo tří zdobných pruhů v ploše stěny, které připomínaly vzhledem vrkoč. Vrkoč byl pleten jako dvě řady opletku nad sebou. Byl to opletek „dvěma“ pletený třemi či čtyřmi proutky, které se pěkně srovnávaly. Prvá řada opletku se překrucovala jedním směrem, druhá řada směrem opačným. Na Mělnicku se podobným nůším říkalo „nůše s kalamajkou“. Dna nůší byla i kulatá.

 

Masák

Dřevěný rám s výpletem zhruba 60x40 cm používaný na převoz masa a ryb.

 

Pakovák

Široký nízký kulatý koš se dvěma uchy. Sloužil k převozu zboží, převážně zeleniny, na trh a jednalo se o předchůdce dnešních přepravek. Vzhledem k faktu, že se pakováky často ponechávaly na místě prodeje, neřešilo se příliš jejich řemeslné zpracování. Tím že koše zůstávaly na místě prodeje, měli zahradníci zajištěnou práci na zimu – pletli tyto koše různých velikostí a tvarů.

 

Řešeto na obilí

Kulatý prohloubený koš se dvěma uchy. Sloužil k oddělení plev a nečistot od zrna. Třesením se lehké rostlinné částice dostávaly nahoru a zrna obilí zůstávala dole. Jinými druhy sít zrna propadla a hrubé rostlinné částice zůstávaly v sítu. Řešeta byla předchůdci drátěných sít.

 

Řešeto na sušení švestek

Ovoce k uskladnění se v minulosti hojně konzervovalo sušením. Sušilo se v dřevěné stavbě – sušárně. Zde v jedné místnosti stála pec, odkud šel horký vzduch do druhé, kde stály dřevěné regály. Do nich se vkládala pletená plata s ovocem. Jednalo se o dřevěné rámy se dnem hrubě vypleteným zeleným proutím. Přes výplet mohl proudit horký vzduch. Hrubost síta byla důležitá proto, aby se ovoce k sítu nepřilepovalo.

Košík – síto k lisování vína

Malinký košík ze zeleného proutí byl používán jako sítko při lisování hroznového vína. Měl za úkol zachytit slupky a zrnka v lisované šťávě. Velikost tohoto kulatého košíčku byla 12x12 cm.

Síto na sůl

Při těžbě soli byla sůl podmáčená spodní vodou. Proto se nechávala odkapat v pletených koších. Koš byl ve tvaru obrácené homole. Cech solníků měl tuto homoli v pleteným koši ve znaku.

 

Síto na lisování cukru

Síta o rozměrech 60x40 cm sloužila v cukrovarech na lisování šťávy. Existence cukrovarských pletených sít je doložena v Čelákovicích i na Zbraslavi.

 

 

Koše na potraviny

 

Demižon

Skleněné nádoby na uchovávání a převoz vína i jiných tekutin se oplétaly už za doby Říma. Nám jsou známé demižony na víno od 3 do 25 l. Obalový výplet měl především za úkol chránit obsah a na jeho vzhled nebyl kladen velký důraz. Pod výplet byla kvůli izolačním vlastnostem dávána sláma. Velikost ucha byla dána velikostí objemu demižonu. Demižon pod byl vrchním opletkem barevně odlišen proužkem podle zamýšleného obsahu. Demižony se používaly i na tekuté chemikálie. V blízkosti skláren, kde se skleněné demižony vyráběly, se oplétání provádělo jako domácí práce. Demižony se také vozily na opletení do košíkářských středisek.

 

Na vajíčka

Převoz vajíček se řešil v koších vystlaných slámou. Vozily se v jakémkoli obyčejném koši nebo ve speciálním obalovém koši na vajíčka. Výplet koše na vajíčka byl především funkční, vyrobený narychlo bez řemeslného vzhledu.

 

Na sýr

Koše na sýry měly za úkol sýry a uzené maso chránit před domácími hlodavci a jinými zvířátky. Koš mohl vypadat jako hranatý košík s víkem nebo dřevěná klec s pruty. Koše na sýry se zavěšovaly v komoře od stropu, kam nemohly případní škůdci vylézt.

 

Zásobnice

Tyto velké koše s víky se vyráběly častěji ze slámy, ale používaly se i proutěné. Využití nalezly při uskladnění sypkých potravin, peří či ořechů.

 

Sperčák

Skříň na uskladnění uzeného masa a šperku. Špercák měl dřevěnou konstrukci z neloupaného proutí. Vysoký býval přibližně 110 cm, široký 70 cm a hluboký 39 cm.

 

Pultové koše do obchodů

Hranaté proutěné koše, které měly zadní stranu vyšší než přední. Používaly se v obchodech na pečivo, zeleninu i ovoce. Podomní obchodníci v nich prodávali různé drobné zboží, například dřevěné vařečky, květiny nebo galanterii.

 

 

Koše pro zvířata

 

Na osly

Oslíci převáželi sudy a pytle, které se připevňovaly na pletené koše.

 

Na kuřata

 

Koše na holuby

Používaly se na přepravu poštovních holubů a měly různé velikosti. V boku byl umístěn otvor se dvěma víky. První víko bylo sloupkové, aby mohlo ptákům dovnitř procházet více světla.

 

Na selata

Velké podlouhlé hranaté koše s víkem sloužily k převozu selat.

 

Donáškové koše

 

Kukaně a kvokády

Kopulovité posady pro hnízdění slepic poskytovaly vhodné prostředí k líhnutí kuřat. Díky nim byla zčásti snazší i regulace snůšky vajec. Kukaně patřily spolu s košinami k těm výrobkům zeleného díla, které neuměl uplést každý.

 

Hnízdo pod husu

Hnízdo mívalo výšku stěn 30 cm a horní průměr 60 cm. Někde plnila jeho funkci opálka z dubových loubků.

 

Hnízda pro divoké kachny

Pro chov divokých kachen se pletla hnízda, která se osazovala nad vodní hladinu. Koš měl válcovitý tvar s prodlouženou plochou k příletu kachen. Pletená hnízda byla později nahrazována dřevěnými bedýnkami.

 

Včelí úl z proutí

Jedním z mnoha materiálů, ze kterých se zhotovovaly včelí úly, bylo proutí. Kvůli izolaci se pletená konstrukce se omazala jílovitou hlínou s plevy a řezankou. Hlína poskytovala včelám potřebnou izolaci.

 

Vrš na chytání ryby

Válcový pletený koš s úzkým vstupním otvorem, který se ponořil do vody, kde do něj vplavala ryba, ale nebyla schopná již vyplavat ven. Vrše se pletly s výpletem plným i řidším sloupkovým. K pletení vrší byly vhodné pruty, které ve vodě nečernaly a nezapáchaly. Vhodné druhy vrb nazývali rybáři mandlovina, konopina a jespovina. Jejich řízky, zvané štruple, si rybáři sami sázeli při březích Labe.

 

Vrše na úhoře

Do vrší se lovilo hlavně na jaře v době jarního hájení ryb, kdy bylo jejich používání povoleno. Vrší se kladlo 15 až 20 najednou. Byly ve vodě po celou jarní sezónu a sušily se až po skončení lovu. Rybáři úhořové vrše denně vybírali. Kladly se do žlábků podle břehů a připichovaly se kolíkem ke dnu. Než odsemenily vrby, chytali se úhoři do vrší nejlépe v těch místech, kde byly v řece škeble. Později v červnu se dobře chytalo v místech, kde se vytírali cejni a úhoři sbírali jejich jikry. Vrš na úhoře byla

hustě pletená a měla dva trychtýře a dvě komory. Chycení úhoři leželi ve vrších klidně a nesnažili se vysvobodit.

 

Vrš na piskoře z Valů u Mikulčic

Velice vzácným nálezem jsou zbytky rybářských vrší. Vrbové proutí těchto vrší je zcela zuhelnatělé. Aby se jemná a křehká zuhelnatělá rybářská vrš mohla zachovat, musela být zalita vodou a zanesena vrstvou bahna a pevně uložena. Jinak by se vlivem proudu řeky za dlouhých 12 staletí nezachovalo z původního tvaru vrše vůbec nic. V Mikulčicích se takové vhodné podmínky vytvořily. Díky tomu víme, že zdejší vrš patří k jihoevropskému typu vrší s prohnutým zahrdlením. Podobné se používaly v Maďarsku, v zemích bývalé Jugoslávie, Rumunsku a Bulharsku. Tyto velké a bachraté vrše se používaly po celém území dunajské kotliny k chytání piskořů. (Slovensky čík, číkarenie.) Piskoř je chutná protáhlá rybka, která žije v tůních a v mrtvých ramenech řek. Je velmi odolná proti nedostatku kyslíku a přežije ve vlhkém bahně i úplné vyschnutí vody. Piskoři přežijí období sucha i na místech, kde jiné druhy ryb uhynou. Jedná se o v podstatě o rozmnožovací strategii. Kde ostatní druhy uhynou, mohou se piskoři sami značně rozmnožit. Při lovu piskořů rybáři vyhloubili v bažinatém terénu, kde ze zkušenosti věděli, že zůstali ukryti piskoři, prohlubeň, která se brzy natáhla vodou. Do prohlubně se postupně začali stahovat piskoři z okolního bahna, protože zde mohli lépe dýchat. Rybáři zde postavili vrš vstupním otvorem dolů. Piskoři se do vrše dostávali zdola a po vytažení vrše se horním otvorem vysypali. Tento horní otvor při chytání vyčníval z vody ven.

 

Leče na lososy

V Čechách se losos chytal nejvíce na Labi u Litoměřic, hlavně v březnu, dubnu a květnu. V této době má totiž nejlepší chuť. Rybáři zatloukali v řece kůly a proplétali je vrbovým proutím. Tak postavili plot, který měl podobu velkého písmena V, špičkou proti proudu. Ryby měly široký prostor ke vplutí, který se postupně stále více a více zužoval. Do nejužšího místa se umístila vrš. Za Marie Terezie byl vydán zákaz stavění lečí na lososy tam, kde překážely plavbě.

 

Lososnice

Lososy na své cestě za vytřením jiker do horní části řeky musely překonat jezy. Rybáři stavěli na jezech lososnice – tyčkové stěny, které lososy nemohli překonat, a spadávali do velkých pletených kosů zavěšených pod jezem.

 

Haltýře na vorech

Přeprava ryb v Čechách měla jednu specialitu. Tam, kde byl výhodný směr toku řeky, zejména z jižních Čech po Vltavě do Prahy, se ryby často dopravovaly na vorech. V některém voru se ponechal otvor, do kterého se upevnil dřevěný haltýř. V tomto haltýři se kapři snadno dovezli po řece do Prahy

a často i dále do Německa, popřípadě až k moři do Hamburku. Z panství Orlík se uchovala zpráva z konce 17. století, že se zde k tomuto účelu používaly proutěné haltýře zvané košatky.

 

 

2. Koše do domácnosti a na cesty

 

Do domácnosti

 

Na prádlo

Koši na čisté prádlo se v Morkovicích říkalo vandle a na Zbraslavi ušák. Jednalo se o druh koše, který byl určen ke každodenní potřebě a byl také vyvážen do USA. Někteří košikáři pletli jen koše na prádlo a nic jiného nebyli schopni uplést. Koše na prádlo byly oválné i hranaté - konické. I na nich bychom nalezli vzory s kombinací jednoduchého výpletu - šichty s kombinací opletků a kostkování. Prádelní koše se pletly převážně z mízovaného proutí. Bílé prádlo by se o vařené hnědé proutí mohlo obarvit.

 

Špiňák

Válcovitý vyšší koš s víkem na odkládání špinavého prádla.

 

Koše na papír

Tento typ koše podléhal módním trendům, pletl se v různých tvarech i vzorech. Jednalo se o vývozní artikl do ciziny. Oblíbený byl pro svou skladnost a každodenní využití v kancelářích i v domácnostech.

 

Transportní koše

 

Transportní kufr

Transportní kufr představoval velikou proutěnou truhlu. Měla kované petlice a na dně dřevěné lišty, aby se dno neprošoupalo. Nebylo výjimkou, že truhla měla masivní kování jako truhla dřevěná. Uvnitř mohla být našitá látka, aby se dovnitř nedostal jemný prach.

 

Cestovní kufr

Malý příruční kufr byl nezbytnou výbavou na cesty za prací. Při výrobě cestovních kufrů byl kladen důraz na jemné zpracování, aby mezery ve výpletu byly co nejmenší. Používala se technika kostkování, které vytvořilo nepropustnou stěnu. Pletlo se z kombinace vařeného hnědého proutí – opletky a mízovaného bílého proutí – výplet.

 

 

3. Průmyslové koše

Dopravní prostředky

 

Rakušák – vyplétaný žebřiňák

Vyplétané žebřiňáky měly tu výhodu, že měly plnou stěnu, ale přesto byly stále lehké. Vyplétání bývala ozdobná. Vyplétalo se do dřevěné konstrukce a výplet byl zasunut do korby žebřiňáku. Košíkáři chodili po vesnicích a nabízeli sedlákům, že jim povozy vypletou přímo na dvoře. Na vyplétaném povozu se mohly vozit kukuřičné klasy z polí nebo ovoce ze sadů. Používaly se také jako povoz na přepravu osob. Hrnčíři tyto vozy vystlané slámou používali na převoz hrnčířského zboží na trhy. Nejvíce se výrobě vyplétaných vozů dařilo u Valašského Meziříčí, kde byl na březích Bečvy dostatek vrbového proutí pro stavbu košin. (Košina - proutěná korba vozu.) Výroba košin byla starým řemeslem s kořeny ve středověku. Výroba kočárů, a tedy i košin, byla z počátku v Novém Jičíně a později v Kopřivnici. Předností košatiny byla lehkost a pevnost. V případě poškození jí bylo možno snadno opravit. Tyto lehké kočáry dostaly pojmenování podle německého názvu města Nový Jičín - Neutitschen, kde se začaly r. 1817 vyrábět. O rozvoj se zasloužili místní kovář Brossmann a kolář Seibert. Neutitscheinka se prodávala za 40 až 48 zlatých. Podobný vůz se vyráběl v Paříži - říkalo se mu pařížanka.

 

Koš na létací balon

Pletené koše na přepravu osob se používaly hned od počátků vzduchoplavecké éry. Vrbové proutí bylo oceňováno pro svou lehkost. Konstrukčně se koše upravovaly: Ze dna se vyváděly tyče k upevnění šňůr k balonu. Na spodek dna koše se přidělávala dřevěná mřížka kvůli nárazům při přistávaní. Balony byly používány především ve válkách jako pozorovací stanoviště pro zjištění polohy nepřítele. Byly k tomuto účelu využívány ještě v době druhé světové války, pokud nepřítel nedisponoval v dané oblasti letectvem. V současnosti se koše balonů k vyhlídkovým letům vyplétají odolnějším ratanem a koše musí procházet každoroční revizí.

 

Sajdkára

Sedačka na kolo

Sedačka na koníka

 

Transportní koše v továrnách

V továrnách se využívaly koše různých velikostí. V bocích měly obvykle uši a byly opatřené dřevěnými lištami.

 

 

Železniční

Koše na uhlí

Do menších lokomotiv se uhlí nakládalo pomocí košů o rozměru 60x60 cm. Jednalo se o koše velké s dřevěným křížem na dně, aby vydržely velký nápor při přenášení uhlí. Tyto koše se později pletly z ratanu, aby měly delší životnost.

 

Návěstidlo

Od 40 let 19. století se na železnicích užívala návěstní soustava s košovými návěstidly. Tuto soustavu přejaly i Severní dráha císaře Ferdinanda (Vídeň – Brno – Opava) a Severní státní dráha (Olomouc – Praha – Děčín). Princip košového návěstidla obecně byl převzat ze systému řízení lodní dopravy v plavebních kanálech. Koše návěstidel měly tvar koule v průměru zhruba 0,8 m. Zpráva z jedné stanice do druhé nebo informace o poruše stroje na trati byla doručena opakováním optického signálu mezi jednotlivými strážníky. Na severní dráze císaře Ferdinanda se postupně počet návěstí zvyšoval a byly vytvářeny různé kombinace košů s praporci. Koš vytažený na stožár znamenal volno, koš vytažený do poloviny výšky znamenal pomalu a spuštěný koš dolů signalizoval stop. Do roku 1864 doplňovaly koše barevné praporky: a – výstraha, b – vyšlete pomocný stroj k začátku trati, c – vyšlete stroj ke konci trati, d – vyšlete pomocnou lokomotivu s vozem k začátku trati, e – vyšlete pomocnou lokomotivu s vozem ke konci trati. Roku 1864 byly zavedeny lucerny s barevnými skly. Návěstidla byla potřena červenou býčí krví. Traduje se, že se do košů v noci kvůli viditelnosti dávalo žhavé uhlí. Uvádí se také, že se v noci pod koše zavěšovala svítilna