Návody na pletení a užitečné zdroje
Videonávody na YouTube: Košíkářská škola košíkáře Krále
Na kanálu YouTube kanálu najdete mé podrobné videonávody na pletení tradičních tvarů i povídání o materiálu:
-
Kulatý koš – česák
-
Oválný koš – nákupní
-
Hranatý koš – nůše
-
Kulatý koš s dřevěným křížem
-
Povídání o vrbách
💡 Kde objednat vrbové proutí na pletení košů?
Kvalitní materiál pro svou tvorbu můžete zakoupit na stránkách www.sikovneprouti.cz.
Košíkářova knihovna (doporučená literatura pro hlubší studium)
Pokud chcete do historie a technik řemesla proniknout ještě hlouběji, doporučuji tyto tituly, ze kterých sám čerpám:
-
Blanka Svobodová, Barbora Hrdinová: Košíkářův rok aneb Jak se kroutí proutí, Praha 2020.
-
Helena Šenfeldová: Pletení z proutí od A do Z, Praha 2003.
-
Gabriela Marková: Košíkářství, Praha 2005.
-
Sue Gabriel, Sally Gomer: Košíkářství, Praha 2003.
-
Alena Vondrušková: Košíkářství na Mělnicku, Muzeum a současnost 7/1984, str. 73–93.
-
František Kouřimský: Košíkářská výroba v Českých zemích, Praha 1980.
-
Josef Nejedlý: Praktické vrbařství, Praha 1950.
-
Karel Sallač: Průmysl košíkářský a co může hospodář od něho očekávat, Praha 1925.
-
A. Rambousek: Košíkářství ve škole a v domácnosti, Jilemnice 1914.
-
Ingrid Churá, Vincent Churý: Inšpirácie z prútia, Bratislava 1989.
-
Peter Juriga a kolektiv: Košíkárstvo, Bratislava 2000.
-
Josef Přikryl, Karlík: Morkovští košíkáři, Morkovice 1968.
-
Moravské košíkářské rozhledy: Časopis a inzertní list košíkářů a pěstitelů vrb, Morkovice 1924–1936.
Technologie zpracování proutí
1) Sklizeň
Prut určený k pletení je jednoletý výhonek vrby. Během vegetačního období (od dubna do září) dřevo dokončuje výstavbu tohoto letokruhu. V říjnu dřevo přirozeně vyzrává a je připraveno ke sklizni, vždy se však čeká, až z keřů zcela opadá listí. Proutí se sklízí v době vegetačního klidu, tedy od listopadu do března (nejpozději do Velikonoc, než začnou rašit nové pupeny).
2) Třídění a skladování
-
Zelené (neoloupané) proutí: Po sklizni se čerstvé proutí svazuje do snopů a staví se do takzvaných panáků. Tím se zajistí přístup vzduchu, aby mohla přirozená vlhkost z nařezaných prutů volně odcházet. Po vyschnutí se snopy skladují v hranicích pod střechou, případně se venku přikrývají plachtou, která je chrání před deštěm.
-
Loupané proutí: Suché, oloupané proutí se svazuje do snopů a skladuje se buď vodorovně, nebo svisle opřené o zeď v suchých, nevytopených místnostech.
-
Třídění: Proutí se třídí striktně podle své výšky. Snop se vloží do hlubokého sudu a pletař za špičky prutů postupně vytahuje a třídí materiál od nejdelšího po nejkratší. Skladuje se vždy materiál pečlivě vytříděný a přebraný.
3) Loupání proutí
Z loupaného proutí zbaveného kůry se pletou koše, které vykazují mnohem elegantnější a čistší řemeslný vzhled.
-
Prvopočátky: V dávných dobách se kůra sloupávala čistě ručně nebo se seškrabávala nožem přes koleno.
-
Nástroje (Dračka): Později se začala používat takzvaná dračka. Prut se protahoval mezi dvěma pružnými železy, která kůru podélně narušila, a ta se pak snadno odtrhla od dřevěného jádra.
-
Strojní loupání: V historii existovaly snahy ulehčit si práci pomocí strojů s pery na rotujícím bubnu. Tyto stroje však pruty často mechanicky poškozovaly, a proto se ne vždy osvědčily.
4) Mízování (Loupání za syrova)
Tento proces využívá jarní transpirační proud rostlin. Na jaře kořeny začínají intenzivně zásobovat vznikající dřevo živinami a vodou, která se odpařuje z rašících listů. Mezi dřevem a kůrou vzniká vrstva mízy, díky níž lze kůru velmi snadno sloupnout. Výhodou je, že proutí si zachovává svou čistou, světlou přírodní barvu. Nevýhodou je časové omezení – provádí se pouze na jaře (v období známého otloukání vrbových píšťaliček).
-
Přírodní míza: Provádí se seřezáváním prutů přímo z živých keřů na jaře po vyrašení lístků. Tento způsob však oslabuje keře a snižuje úrodu proutí pro příští rok.
-
Umělá míza: Sklizené proutí se nechá uměle „probudit“ v teplém prostředí (teplé sklepy, chlévy) za občasného kropení, případně v jámách, potocích, tůních, mlýnských náhonech nebo ve speciálních kovových nádržích (umělých mízovnách).
5) Vaření proutí (Celoroční loupání)
Nejrozšířenější způsob loupání, který umožňuje zpracovávat materiál po celý rok. Proutí se vkládá do velkých kovových van (obezděných kotlů s ohništěm a komínem o rozměrech od 2×1×1 m až po 3×2×2 m).
-
Postup: Proutí se vaří 8 až 10 hodin od momentu, kdy voda dosáhne varu. Horká voda pronikne hluboko do prutu, uvolní kůru a po vyjmutí se materiál okamžitě zchladí studenou vodou.
-
Zbarvení materiálu: Během varu pronikají přírodní barviva z lýka (třísloviny) hluboko do dřeva. Pruty tak získávají charakteristické, krásné hnědočervené zbarvení.
-
Loupání: Loupe se ihned po uvaření. Proutí lze také ponechat v kotli nebo ho zapařit v igelitu, což loupání ještě více usnadní.
6) Sušení
Čerstvě oloupané proutí se suší rovnoměrně rozložené na přímém slunci.
